hypnóza (1)


"a tobě přijde normální, že máš v levý dlani vítr a u zápěstí se ti pod rukávem choulí malý hádě?" (zeptal se mě bratříček na počátku a já i on jsme věděli, že už jsem tam.)

napoprvé trvala samotná hypnóza celou hodinu a čtvrt (podle mého vnímání jen deset minut), ve které jsem se několikrát odmítla vzbudit a otevřít oči. pro mě zatím ten nejúžasnější zážitek, celou dobu se smála a povídala své pocity a myšlenky nahlas - dost dlouho totiž trvalo, než bratříček přišel na to, jakým způsobem mě přivést do tranzu, aniž bych se tomu smála a napovídala mu, a také na to, že bez mého neukočírovatelného sdělování prožitku a smíchu to nepůjde. ať žije ideomotorika! neskutečně perfektní a energií nabíjející a zároveň absurdně nereálný pocit, když mi ruka za vedení mého podvědomí ovlivňovaného našeptáváním brášky opisovala předpisové baletní port de bras, levitovala (nadnášená stovkami balónků plněných heliem), dirigovala operního zpěváka, co chvíli falešně hulákal za zdí, hrála na piáno... kloubem ukazováčku jsem si kroužila kolem nosu, sahala si na čelo, na rty, na prsa, jednou rukou na druhou. učila jsem se hypnóze a komunikaci se svým podvědomím. přihlásila se, když se mě ptal, jestli souhlasím s tím, aby rozsvítil světlo, aby na mě viděl, protože mezitím se setmělo, naznačovala ptačí tanec ("vidíš, kuře!"). co chvíli jako by mi něco bolestivě kroutilo pravou ruku za záda (bratříček hned podvědomí a ruku uvolnil), ke konci mi na dlani přistál darovaný motýl (podle mě šedý bělásek), přikryla jsem ho dlaní ("pozor, abys mu nesetřela křídla.") a pak jsem ho zase pustila. návrat z hypnózy byl předpisový, až trošku děsivě filmový - ruce předtím podvědomím dlouze rozpovídané a ke konci volně položené v klíně, se mi samy od sebe automaticky vrátily do o-loket-se-opírající nepřirozeně zkroucené "pařátí" pozice z počátku hypnózy. v tom samém okamžiku jsem otevřela oči.

 

Blogger news

Blogroll

About