potměšile


rozptýlení je obstrukcí pro konstrukci. ta bezprostřední část ve fázi klepání na dveře. nebe nemá vůbec žádnou barvu a je naprosté ticho. mlha, na kterou jsme čekali – vždyť dobrý daguerrotyp se vyznačuje něžným a měkkým charakterem. občas musíme udělat něco neodpustitelného, abychom mohli žít dál. nikdy nic nezůstane stejné ...i když méně holubů by neuškodilo (myslím "holub" a říkám "racek", a bratříček se mi směje, když sedíme v lužánkách na lavičce a čicháme první letošní jaro). a naopak by bylo zapotřebí větší škály doteků, objetí, přitisknutí tváře na tvář. při neočekávaném pohlazení hřbetu ruky mi drobně zaškube v konečcích prstů. lidé všeobecně se navzájem málo dotýkají, pomyslím si a cítím se trochu zmateně, asi jako když se člověk ráno probudí.

hibernuji. spletli jste si někdy sen se životem? věci dobré samy o sobě ztrácejí v kombinaci přidanou hodnotu. labutě mě nikdy moc nezajímaly. měl jsi snad někdy dobré vztahy s labutěmi? jen zraněný člověk se může uzdravit. ve snu nahé batole rodí vestoje, jeho batolecí sourozenec ho pod paží podepírá a dodává mu odvahy. rozlušti tu hádanku. čistý nový vzduch a kolena měnící se v bolavé zmrzlé hroudy. hloub, hloub, hloub, až na místo, kde se rodí sny. a co když se odtud už nikdy nedostaneme?


 

Blogger news

Blogroll

About