hypnóza (2)


falk, sobota, 7.4.2012, cca 15:00

b. (bratříček)
k. (bratříčkův kamarád)

-

sedíme s b. vedle sebe na gauči, povídáme si o všem možném, co se událo v mém i jeho životě od první hypnózy. probíráme sen, který se mi zdál pár dní nazpátek - byl pro mě důležitý a naplňoval dny následující (jeden dům, tři patra, dřevo, schody nahoru a dolů, nedoručený dopis, co se vrátil nazpátek, kůň, kterému šlo bláto z nozder, mrtvý majitel koně, oběšený kluk z horního patra, zvuk sprchy, pláč, bolest u srdce), stejně jako přemýšlení nad poslední otázkou z sms od b., kterou mi posílal v pět ráno jako odpověď na mojí sms se snem ze čtvrté ranní (po probuzení se z něj):
„(...) kůň je živý. objevený. naslouchání, uvěření. všechno plyne, vše se mění. ve vědomí, pod vědomím, podvědomí. (...) a možná je to jinak, než se na počátku zdálo. není třeba mnoho, když stačilo by málo. kůň přežil pána; o patro níž nalezl skrýš. však teď pláče dáma. a ten shora to vzdal – jen – co bude dál? skrz dveře proudy mysli otevřené; nač myšlenky ověřené, když pocit už máš? čí je ten dům?“ 
(sen samotný a prvky dřeva, schodů, místnosti, koně se prolétaly následně celým odpolednem/večerem/nocí).

s b. sedíme naproti sobě na gauči. nohy mám v tureckém sedu, moje ruce má v rukou b., chvíli trvá, než mě zhypnotizuje, rozrušuje mě přítomnost lidí u stolku na druhém konci salonku. opět si hrajeme s ideomotorikou jako při první hypnóze. ruce jsou o poznání propojenější s nevědomím. 
(následují okamžiky, které si nejlépe a teď pamatuji, na další si vzpomenu a doplním je později.) 

rukama maluju, notuju. někdo zahraje pár tónů na klavír, prsty se mi ihned začnou pohybovat jako bych sama na klavír hrála. prsty na pravé ruce – ze složené pěstičky se uvolní palec, natáhne se, ukazuje jedničku, následuje ho ukazováček, ukazuji dvojku, přidá se prostředníček (3), prsteníček (4), malíček (5), následně všechny sbalím do pěstičky, jako při výbuchu. několikrát to zopakuji. ruka se mi kroutí směrem za záda jako při první hypnóze, poprvé mi ruku b. uvolní, po několikáté přijdu na to, že ji moje nevědomí dokáže uvolnit samo. postupně mi b. rozpohybuje tělo – ze sedu se položím na záda, hlavu mám opřenou o boční opěradlo gauče, je to příjemné, měkké, jako bych měla pod hlavou polštář. nohy mi z tureckého sedu b. naháhne, položím si je přes jeho nohy. za napovídání b. si rukama zvednu pravou nohu a položím si ji na nárt levé nohy – křekřížím. ruce mi jedou za hlavu, jako bych ležela na pláži v písku. pak zaregistruji změnu světla v místnosti. slyším, jak se b. ptá servírky, jestli někdy viděla mimovolní pohyby rukou (nevěděla jsem o ní, chvíli na mě koukala, po zbytek večera k nám obsluha chodí velmi zřídka - většinou, když si ve třech povídáme - a neruší jednotlivé hypnózy). b. mi dá vybrat, jestli se chci umístit na louku nebo do lesa, vybírám si louku, která je na okraji lesa, na louce roste dlouhá zlatavá tráva podobná klasům obilí, pak jdu do lesa. jdu po pěšince, popisuji cestu, vidím mech, jemnou zelenou trávu, trojlístky v ní, najdu rosničku, chvíli ji pozoruju. pak se sama stávám žábou, pravá ruka imituje dlouhý jazyk, počáteční poloha ukazováčku je kolmo ke rtům, když „chytám mouchu“ prst jde směrem za zvukem létající mouchy. pak jdu dál po lesní cestě, vidím zaparkované auto, prázdnou chatu. (slyším b., jak telefonuje s k., ten má přijít za půl hodiny, následně tuto informaci vypouštím.), chvíli zkoušíme, jestli se chci do chaty nebo do auta podívat. pak mi b. položí ruku na břicho a ptá se mě, co cítím – jako by na mě ležela kočka. pravou rukou ji začnu hladit, po chvíli se moje ruka zastaví, b. pohne rukou, moje ruka začíná opět hladit vzduch – kočku nevidím, jen cítím jako „oblak nad břichem“, po chvíli opět v hlazení ustane, několikrát to zopakujeme.

zničehonic mi levý ukazováček vyletí a ukazuje směrem na židli, která stojí vedle gauče za bočním opěradlem v úrovni mé hlavy a říkám: někdo tu je? někdo přišel?
b. říká, že přišel k. a jestli mi to nevadí, říkám, že nevadí. levá ruka ukáže na b., protože mluví - vysvětluje k., jak probíhá moje ideomotorika a hypnóza. pak moje levá ruka ukáže na k., prsty se skládají a natahují v gestu „pojď blíž“. k. mlčí. b. říká, že na mě může mluvit, že budu reagovat. mojí levou ruku začne k. velmi zajímat. ukazuje, hledá k., naznačuje „pojď blíž.“ k. říká, že je to zvláštní způsob seznámení a jestli mi nevadí, když bude součástí hypnózy. říkám, že nevadí, ruka se zajímá. nevím, jestli se mě na to b. zeptal, ale říkám, že hlas k. mi připomíná jednoho spolužáka a popisuji, jak by mohl k. vypadat – krátké světle hnědé vlasy, do hladka oholený obličej, nemá brýle, je hezký, jeho hlas zní stydlivě, rozpačitě a moc nemluví. levá ruka dál ukazuje a hledá k. objeví jeho ruku, dotýkám se jí, najdu čáru života a přejíždím po ní. je hluboká, zřetelná, dlouhá. opustím ruku k. a zkoumám ruku b., čáru života hledám delší dobu. pak se levá ruka vrátí ke zkoumání k., dotkne se jeho vlasů, moje představa o tom, jak k. vypadá, se změní, ruka se vrátí zpět. chvíli krouží, b. říká k., aby zabrnkal na klavír a sledoval, co mi to dělá s prsty (hraju oboučuč). pak si dám ukazováček jedné ruky doprostřed hlavy a ukazováček druhé ruky doprostřed brady (a la globus). pak mi stejně jako při první hypnóze b. nechá na otevřenou dlaň pravé ruky dosednout motýla. tentokrát je to pravý žluťásek, k překvapení všech tří zničehonic bleskurychle a pevně sevřu dlaň, obrátím pěstičku hřbetem ruky nahoru a otevřu prsty a nechám rozmáčknutého motýla spadnout na zem. následuje pár vteřin překvapení a výbuch tří smíchů („já ti dám motýla a ty ho rozmáčkneš a zahodíš?“). levou ruku opět začně zajímat k., dotknu se jeho tváře, zjistím, že má strniště, představa jeho obličeje se opět promění. po chvíli najde levá ruka prohlubeň v gauči a strčí do ní prst. ptám se b. a k., jestli se opravdu dloubu v gauči – ano, dloubu. pak začne ruka zkoumat, jak daleko je od gauče zem, putuje podél gauče až doputuje na spodní stranu stehna k., nemůžu přijít na to, kde se ruka nachází, k. mi to sděluje, ruka pokračuje v kruhu za opěradlo gauče za mojí hlavou. kroužím prsty, křečovitě je natahuji a a krčím. b. udělá několik fotek mých putujících rukou. napadne mě číslo 41 a prosím k., jestli by mohl přečíst, co je na stránce 41 v knížce jak se chránit před bouřkou. k. čte. následně si vybavuji videoklip písně who is it od björk, ve které trhá oblohu a hrsti vzduchu hází do kamery (v čase 3:06-3:11), pohyb mých rukou napodobuje pohyb rukou björk ve videoklipu.

po nějakém čase se b. ptá k., jestli na chvíli přebere hypnózu, aby si mohl dojít na toaletu. najednou si uvědomím, že se mi také chce, rychle to povím b., ten mi odpoví, ať tedy jdu. otevřu oči, zvednu se, jde to zvláštně lehce. myslím si, že to byl trik, abych se probrala z transu – stejný, který použil na jednu klientku, co se nechtěla dlouho vzbudit. jdu na toaletu, tam po chvilce zjistím, že si vůbec nepamatuji, jak jsem se tam ocitla, když se vrátím ke stolu, říkám to klukům. ruce jako by se mi stále hýbaly samy od sebe. povídáme si. poprvé uvidím k., zjišťuju, že má jiný obličej, než který jsem viděla předtím. popisuju, jak se mu obličej proměňoval podle toho, na kterých místech jsem se ho dotýkala. říkám mu, že vypadá jak berger z vlasů a notuju písničku, kde tancuje na stole a houpe lustrem. povídáme si s b., pak udělám několik fotek k. ruce se stále hodně pohybují, neovládám je tak, jak bych měla. s k. si sdělujeme, jak je to zvláštní pocit poznat se v hypnóze, jako bych ho znala už dlouho a čerstvý vztah je natolik důvěrný, že se nebojím říkat věci, které bych mu běžně neřekla - jednak z ostychu z nového člověka a také proto, že je daleko hezčí, než jak jsem si ho představovala předtím. zjišťuji, že stále nekontroluji pohyby rukou. ptám se b., jestli mě probral z hypnózy. směje se a říká, že ne. uvědomím si, že neodpočítával, že neovládám plně své tělo – na toaletu jsem šla v mírném transu, s b. i k. jsem mluvila v transu, k. jsem fotila v transu. ponoří mě hlouběji, po chvíli mě probere. 


-

pokračování: hypnóza (3)

2 komentářů:

  1. Zní to tak neskutečně... strašně bych hypnózu chtěla zkusit... závidím ti... jaký je to pocit?

    OdpovědětVymazat
  2. pocit je to naprosto bezkonkurenční, úžasný. počkej na hypnózu (5), to je teprv něco neskutečnýho, sama jsem nevěřila vlastním očím... a ty vedlejší účinky v podobě neuvěřitelnýho množství energie, radosti, nadšení a tvořivosti ;o)

    OdpovědětVymazat

 

Blogger news

Blogroll

About