hypnóza (5)


falk, sobota, 7.4., cca 22:00

b. (bratříček)
k. (bratříčkův kamarád)


-

sedím na křesle, b. sedí proti mně, vedle něj je k. stůl je vedle křesla, po mé pravé ruce. b. se mě ptá, jestli bych chtěla vyzkoušet psaní v hypnóze, souhlasím, b. mě uvede do transu. už to jde rychle, stačí k tomu zhruba minuta. z repráků začne hrát písnička z vlasů, písnička, o které jsme se mezi jednotlivými transy bavili s b. a k. (i got life, zpívá ji berger, kterého mi k. v obličeji připomíná.) píseň mě vyruší, vytahuje mě z hlubšího transu, pravá ruka ukazováčkem naznačuje pohyb metronomu a notoje si spolu s písničkou, říkám, že mě píseň ruší a proč - ruka se natáhne a namíří na místo, kde předtím seděl k. po doznění písně mě b. ponořuje zpět do hlubšího transu.

po chvíli mi do pravé ruky vloží propisku, pod propisku papír, propiska prorůstá s prsty. ruku mám upaženou vpravo (i kdybych chtěla, neuvidím na papír ani periferně). b. se dotýká/drží mou levou ruku, soustředím se jen na tu levou ruku a jeho hlas, pravé ruce s propiskou nevěnuji pozornost. pravá ruka chvíli čmárá, pak napíše:
ahoj 
pak slovo křekrouží několika čarami. b. se mě ptá, jestli chci jít ještě dál a prožít něco hlubšího, nevědomí kývá mou hlavou na souhlas, b. mi položí jednu ruku na čelo, druhou do týlu a zakloní mi hlavu dozadu na opěradlo křesla. chvíli tam ruce nechá, pak je přesune k levé ruce, na kterou se opět soustředím. b. mě navede ke schodům (jsou opět dřevěné), scházím do místnosti, postupně hlas b. utichá, stejně tak šum lidí v pozadí, cinkot skleniček, hudba se ztišuje, sestoupím do místnosti (taktéž dřevěná, připomíná mi sen, prázdná až na prací stůl), sedám si ke stolu, a jako malá holka píšu vzkaz sama sobě do budoucnosti (stále se soustředím se pouze na pohyby levé ruky a jejich prstů), mezitím pravá ruka napíše:
neboj
neboj 
b. vymění papír, ruka s propiskou chvíli „mráčkuje“ po papíru a přes dva kruhy plynule přejde do slov:
nový den začíná půlnocí 
(první dvě slova mají háčky i čárky, poslední slovo je bez kroužku nad ů, poslední písmeno a půl nedopsané - připadalo mi, že mi někdo násilím bere papír než stihnu slovo dopsat - ve skutečnosti mi nikdo papír nebral, což dosvědčuje i čára jdoucí přesně na opačnou stranu, než na kterou by šla, kdyby mi papír někdo bral). jako poslední napíšu:
on 
a vzápětí ho přeškrtám (na papíře to vypadá spíše, že je slovo podtrhané), položím propisku, ruka, co předtím psala, se snaží propisku a papír shodit ze stolu na zem. nepovede se mi to, hluboce zakloněná hlava na opěradle křesla a celé moje tělo se vymrští, lapám po dechu (do té doby byl v klidný, jen se mi trochu hůře polykalo), koktavě vysvětluji, rozechvělá, že jsem se zničehonic nemohla nadechnout. chtěla jsem tu propisku a papír shodit ze stolu ("nebo jsi chtěla něco smést pod stůl?"). dívám se, co jsem napsala - je to opravdu to, co si pamatuji, že jsem psala sama sobě v místnosti. potvrdí mi to dětské písmo na papíře, celkem dobře čitelné. rozklepanost přetrvává - b. se mě ptá, jestli chci zjistit, kdo je "on", říkám, že chci, uvede mě do hlubšího transu, dozvídám se odpověď. procitám bez odpočítávání, na základě rozhodnutí mého nevědomí, že je už připraveno mě probrat.





následky: 
jsem nabitá energií jako snad nikdy v životě. po návratu domů píšu od jedné do čtyř do rána, na chvíli usnu, vzbudím se, píšu, usnu, vzbudím se (několik koleček), dohromady spím asi 3 hodiny z celé noci, po probuzení energie ještě narůstá, zvýrazňují se mi chutě a vůně. jsem bezprostřední, při telefonátech  brebentím, přeskakuji od jedné myšlenky ke druhé, z nadšení ze sdělování se lehce zakoktávám. celý den mě provází výbuchy kreativity, píšu, pobíhám od jedné věci k druhé, vše mi dělá radost. pobrukuji si, tančím. jsem maximálně zrelaxovaná, uvnitř jen samé velké radosti. chvílema mi buší srdce a do čela jako by se se mi zabodávaly jehličky, ale dokážu to okamžitě zklidnit dýcháním a soustředěním tak absolutním, že mi začínají brnět ruce a škubat prsty, jako na počátku mírného transu, probírám se, pobíhám, tvořím, prožívám. intenzivně, nejintenzivněji v životě. o dva dny později jsem stále plná energie, pozitivity, nadšení a nádherného klidu uvnitř.

11 komentářů:

  1. ten konec hypnózy se mi zdál trochu strašidelný, ale ty sama víš, jak to všechno bylo. a ty důsledky to má nádherný. prima :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty jo, to je neuvěřitelný... to musí být skvělý pocit, závidím... a kdo byl on?

    OdpovědětVymazat
  3. úžasný.. úžasný prostě.. chtěla bych něco takového zažít, mám pocit že mnoho věcí v sobě potlačuju nebo je okolím potlačováno a možná mám i trochu pocit, co bych se vůbec o sobě dozvěděla.. ale tohle tvoje líčení je překrásný!

    OdpovědětVymazat
  4. páni, to je tak strašně zajímavé! a lákavé :-)

    OdpovědětVymazat
  5. naprosto fascinující! je strašně zajímavé tvoje zážitky z hypnózy číst, moc mě to baví :)

    OdpovědětVymazat
  6. děkuju moc všem za komentáře...

    jsem ráda, že to někoho zajímá a baví číst. ani jsem to moc nečekala, protože prioritně si zapisuju přesné průběhy každé hypnózy hlavně sama pro sebe, je to hodně popisné, bez vysvětlování významu toho či onoho symbolu (viz. "on") - což by bylo už hodně intimní a do té roviny překračovat nechci.

    ještě jednou děkuju a pokud vás hypnóza zajímá, určitě sledujte dál, budu v zapisování jednotlivých hypnóz pokračovat :o)

    a pro analyzátory/rky, jejichž rýpavé komentáře rovnou mažu:
    hypnotická sezení s b. nepodnikáme proto, že potřebuji psychoterapii, ale proto, že mě hypnóza (a psychologie jako taková) vždycky fascinovala, mám celkem načteno a toužila jsem to zkusit. navíc proč bych to nevyzkoušela, když je b. ochotný se mnou pracovat a podělit se se mnou/dopřát mi takové zážitky? ;o)

    OdpovědětVymazat
  7. Wow, fakt zajímavé, hlavně ty následky (teda ne, že by byly zajímavější než ten průběh, spíš překvapivější, pro mě, netušila jsem, že hypnóza může tohle způsobovat). Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat

 

Blogger news

Blogroll

About