hypnóza (6)


včera o půl jedné ráno se po dvou a půl hodinové hypnóze uzavřel kruh započatý před deseti lety. tenká zelená stuha na zápěstí a jen b. tehdy věděl, proč a kvůli komu ji nosím. abych si něco pořádně zapamatovala. kruh kolem zápěstí. řetěžec navazujích událostí, b. jako jediný zasvěcený stál u zrodu a rozběhnutí čáry a objevil se na konci u rozhřešení.

stejně jako vždy začínáme ideomotorikou. chvíli hrajeme stínové divadlo, pomocí jedné nebo druhé ruky ovlává levitaci mé pravé nohy. silnou bolest jdoucí do mých pat se učím mizet hlubokým dýcháním. chvíli jako kočka vytahuju a zatahuju drápky, škubu fousky. několik velikých dlouhých kočičích zívnutí. mám strašnou chuť se protáhnout, olíznout si tlapku, přeleštit čumáček, stočit se do klubíčka a usnout. chvíli se bavíme, směju se až slzím, když si sahám na prsa a nechci křičet kuře (soukromý vtip).

moje nevědomí si ale potřebuje vyřešit úplně jiné věci. pravý ukazováček mi směřuje k hlavě. levá ruka v gestu, o kterém já i b. moc dobře víme, co znamená. ruce položené na bočních opěradlech křesla, zvednutí pravého ukazováčku pro souhlas, zvednutí levého ukazováčku pro signál, že je mi dobře a vše je v pořádku. zvednutí pravého malíčku je také ukazatel, jeho význam si ovšem během hypnózy (ani po skončení) nepamatuju.

vzpomínky ututlané hluboko pod povrchem. ruka mi jede nahoru jako na provázku, před očima veliký roztočený oblak vzpomínek, každá pěkně na jednom sedátku nekonečného řetízkového kolotoče, čekám, kdy se zastaví a já jedné vzpomínce pomůžu vystoupit. první zastávka: rok 1987, kdy se narodil bratr. druhá zastávka: o pár let později (před školkou), objímám tátu kolem krku, z radosti nakrčím nos a dostanu vynadáno, že na něj dělám ksichty a vysmívám se mu. třetí zastávka: jeden kluk a striktní zakáz odjet s mými kamarády na chatu bez něj. čtvrtá zastávka: rok 2002, veliká nafukovací lochneská příšera na ostende. padám z ní do vody, zkouším ji podplavat, noha se mi zamotá do provazu, lapám po dechu, ale nakonec vyplavu. pátá zastávka: rok 2004 a kluk ze strany 36-37. šestá zastávka: proměňující se obličej a moje zvědavá levá ruka.

ke konci nečekaný telefonát. když se mě b. ptá, jestli chci telefon přiložit k uchu, oba vybuchneme smíchy nad mou levou složenou pěstičkou s vystřeleným prostředníčkem. další smích a podpásová otázka, na kterou moje nevědomí odpoví dalším všeříkajícím gestem.

neviditelná tenká zelená stuha kolem zápěstí, abych si to zapamatovala. po deseti letech se kruh uzavřel.
jen stuha je na zápěstí pořád. je na čase ji rozvázat.

2 komentářů:

  1. moc mi to nedává smysl, ale bez toho abych znala souvislosti ani nemůže. Ale strašně se mi tvoje příspěvky o hypnóze líbí.

    A děkuji za knížku, jsem z ní úplně nadšená. už jsem ji v rychlosti přečetla a moc se těším, až se k ní vrátím, až budu mít více času :-)

    OdpovědětVymazat
  2. jéé, děkuju, to jsem moc ráda, že se ti knížka líbí :o)

    OdpovědětVymazat

 

Blogger news

Blogroll

About