občas mívám děravou hlavu


v tichu tikají hodiny a světlo se co minutu mění. nechávám ho proudit skrz celý byt jedním oknem dovnitř a druhým oknem ven. jak když prsty natahuješ žvýkačku od zubů před sebe na délku lokte. chodník pro tygra. zapomínám u toho dýchat, tleskni a zmizím. lustruju oblohu, nebe nevypadá na roztrhání, jako by se nemělo nic stát... dva mínusy ještě nedělají plus. metafory pokřivují vnímání reality, proč k čertu nemůžeme žít bez metafor?

stojím na čáře, přede mnou křídou namalovaný skákací panák. na jaké číslo mám teď házet kamínek? tři? čtyři? pět? nepřeceňuju se? nepodceňuju se? a co když to nezvládnu doskákat? kolik bolesti v sobě každý ukrýváme? a kde je ten bod, kdy všechno musí ven? vyřazení ze hry anebo cesta ke svobodě?

před měsícem jsem si omylem uřízla kus dlaně, místo podpisu jsem mohla dávat razítka. před třemi dny: držím v prstech opálený špendlík, na třísku, kterou jsem potřebovala dostat ven. nefungovalo to. bratr mě objímá, pláču mu do trika. na balkónu dýcháme, jak nejrychleji můžeme, až se tomu začnu smát. horké kakao, nožičky, křídy a několik ran polštáře o polštář. nemám ani špetku odvahy. jako list papíru - někdo mě roztrhnul a zmuchlal, teď se pomalu narovnávám.

všechno (se) se mnou motá, kdo obsluhuje tenhle kolotoč? já už chci vystoupit. než nad něčím pořád dokolečka přemýšlet a přemýšlet, radši to rovnou udělám. rovné a hluboké ticho jako v moři... to tajemství je v létání. vybrala jsem si tu nejlepší špatnou cestu? jsem ve fázi kňučení.





0 komentářů:

Okomentovat

 

Blogger news

Blogroll

About