na spadnutí


a stejně. jako bych odvykala lidem. čím víc chci být mezi nimi, tím víc jsem asociální. občas ze sebe nemůžu setřást pocit, že mě nemají moc rádi. achjo, stále ještě následky z dětství? nedostatek lásky, nedostatek zájmu ze strany otce. je snazší vyrovnat se se smrtí otce, který vás miloval a dával to najevo, anebo s tím, že žije a nezajímáte ho?

někdy je to tak těžké. krom některých intenzivních okamžiků : když se s bratrem hodinu mlátíme polštáři a lechtáme, abych nebyla smutná. / když se s bratrem objímáme a dýcháme na balkóně jak nejrychleji můžeme, abych se mohla nadechnout a přestala brečet. / když po dopoledni u rebarborového koláče utíkám přes přechod s tváří od rtěnky / když se u mě doma, ve spolku, v artu, ve spolku a ve falku povalujeme na gauči a nemůžeme zavřít pusu. / když sedíme v noci na střeše jednoho domu, pijeme rulandské šedé, koukáme na brno a já se slyším říkat nahlas "tady budu bydlet."

osmnácté stěhování (jo, 
počítala jsem to). asi jsem opravdu duší cirkusačka. ještě měsíc a kus. nejvyšší čas udělat si pořádek. třídím. redukuju množství papírů, bot a oblečení, zvětšuju množství knih. sedím na balkoně, kouřím, poslouchám ptáky a bojím se zítřků (tady a teď je tvůj život, tak nepanikař! já vím, já vím, když -). nová rozhodnutí, nová dobrodružství. bojím se nových lidí a pak je mi s nimi tak dobře. tancujeme zběsile do tří do rána než se zavře báreček. na zemi, na stolech, vestoje, vsedě. ráno objevím ještě úplně černá chodidla a chvíli se nad tím směju.

lekám se maličkostí. než přijde správný okamžik / poklepání na rameno. síla každé finty spočívá v mlčení (oksanen). hudba zesílí, když se zhasne světlo, a utichá, když se začíná rozednívat. vždycky si pamatuji, kde a s kým jsem spala v džínách. jako malá! to mě zase budou pokládat za hrdinku.



0 komentářů:

Okomentovat

 

Blogger news

Blogroll

About