abych se přestala dusit


čtrnáct dní zpátky: zaječí úmysly. babiččin velký dům v malé jeníkově jako jedna z variant k brněnské garsonce ve vile a praze. zapadlá vesnička, dvacet domů. kůlna, dvorek, dvě půdy (jedna plná sena a slámy, druhá plná haraburdí a sušících se květin), zahrada, stodola, lesy, louky, pole. pes, kočky a ostatní babiččina zvěř. ale asi bych tam přestala mluvit lidskou řečí a taková zbabělost by nic nevyřešila. tak se tam aspoň budu jezdit schovávat. co je důležité? z brna je cesta tam kupodivu snazší než z jihu.

tři dny zpátky: vzduch venku voněl dětstvím - asi jak jsem myslela na jeníkov. na jednom místě kůlna plná čerstvě nastrouhaných dřevěných hoblin a o kus dál to zase vonělo stejně, jako když se ze včelína vyndavají plástve s medem, a na verandě se stáčí. pamatuju si na to oblizování pláství, chladivé obklady z octa a cibule, a jak děda nedostal ani jedno žihadlo, i když plástve vyndaval bez kukly. včely ho milovaly. asi jako on je. ty ztracené bral z trávy do dlaní a vracel je k úlu. 

včera: mlhavý den. všechno šedé a mokré. nic už není tak jednoduché, jak bývalo. když sedíte v čele stolu, vidíte na sebe nejlépe, ale máte k sobě nejdál. a růžové víno v artu opíjí rychleji než kdekoli jinde. aspoň mám ten pocit. citové piruety a zvláštní předranní klid. všechno se zdá vysvětlitelné, tedy až na některé drobnosti. každý máme přece tajemství. i desire the things which will destroy me in the end. (plathová) 


2 komentářů:

  1. "když sedíte v čele stolu, vidíte na sebe nejlépe, ale máte k sobě nejdál..."

    OdpovědětVymazat
  2. Zaječí úmysly mám i ve čtyřiceti a se dvěma dětmi. Ale jediné, čeho člověka děti dokonale zbaví, je čas a prostor zabývat se tolik sebou samým. A to je velká úleva.

    OdpovědětVymazat

 

Blogger news

Blogroll

About