a nic



už se zas ochladilo. a ztratili jsme zvuk!

včera se mi poprvé zdál sen, ve kterém měli lidé obličeje. už to nebyla hladká vajíčka s dlouhými nebo krátkými vlasy jako vždycky předtím, ale reálné obličeje. vážně se se mnou něco děje. 

takže letní déšť. měli bychom si dát chvilku na rozjímání. nekonečně dlouho stát a ani se nepohnout. je to vždycky totéž. ale teď obráceně.

mluvím spisovně a lidé u toho nezvedají obočí. from now everything will be beautiful. tvářím se, že se mě to netýká. ani nemůže. vždycky všechno pokazím. talent je schopnost nechat jisté možnosti ležet ladem. (høeg) nemám.

vnitřní monolog. víš opravdu určitě, že to chceš udělat? přiznat to? ale upřímnost je důležitá. musím. a tak jsem se jednou jedinou větou nejspíš zase definitivně diskvalifikovala.



0 komentářů:

Okomentovat

 

Blogger news

Blogroll

About