cvrčci!



včera.
při probuzení se mi vybavilo rojení včel (bratr by s potutelným úsměvem poznamenal: "kolikrát sis na to od dětství vzpomněla? a proč právě teď?"). krásný letní den, venku během mžiku o poznání temněji, stojíme s babičkou ve skleníku a sledujeme to dění se zatajeným dechem. tolik krásy.

po caru s mlékem znovu protřít oči, pak konvice zeleného čaje. a po osmnácté se balím do krabic. patnáct jich zabere pracovna, k tomu třistačtyřicetdva knih a jen čtyři pytle oblečení. jsem houby parádnice. večer hodina ze-schodů a do-schodů, pak deset minut dodávkou a další půlhodina přemísťování mého života z chodníku před vilou dovnitř. bydlím. pak sklenička bílého na zahradě, pár cigaret a spousta slov. pak sešroubovat postel, všechny knihy na svá místa a stejně nemůžu usnout do půl čtvrté do rána. vždycky se najde něco hrozného, co houká anebo šustí. bubáci schovaní pod plachtovím si mě asi nejdřív musí obhlédnout, než se projeví. na měsíc vidím přímo z postele. a cvrčci!!

dnes.
je tu krásně k neuvěření. hodiny dole na terase jsou jako pěna na šampaňském. člověk kouká do stromů, zapovídá se a hned jsou dvě pryč. nedusím se a za chvíli se snad i přestanu bát pavouků, a to mě ivan děsí, že ke mně budou chodit z půdy. po poledni už jen jeden velký křik, trochu ošívání, hodně mudrování a velký evžen vyletěl z okna. pomalu si přivykám na ticho (cvrčci!!) a vůně. mezi dvěma světy. jedna z těch nocí, kdy nevím, jestli jsem vůbec živá. cocorosie a werewolf, žádnou jinou si nezpívám od té doby, co jsem poprvé vykoukla z okna do zahrady.


3 komentářů:

  1. Ani, ak sa zahľadíš veľmi pozorne, z okna uvidíš mesiac, a na ňom sedí Mimi! tak kúsok od Teba :)

    OdpovědětVymazat
  2. To je moc hezky napsaný, zlato :)
    A víš, co je na tom nejlepší? Bydlíme skoro u sebe :)

    OdpovědětVymazat

 

Blogger news

Blogroll

About