JAKPAK SE TEĎ VZBUDÍM?



před spaním: "vieš čo by bolo teraz perfektné? ísť von a dať si cigaretu." v půl druhé ráno to před vilou voní jarem. lezu na sloupek, balancuju na plotu s ubalenou tenoučkou mezi prsty, zakláním hlavu. omotávám si kolem ukazováčku pramen blonďatých vlasů, na jazyku teatrálně vzácné věty, tak je radši polykám. že bych se konečně naučila mlčet na těch správných místech?

několik po sobě jdoucích nocí narůžovělé nebe. spíme na břiše s dlaněma u hlavy jako rukojmí, vidět to shora, asi se potrhám smíchy. ráno: "měla jsem příšerný sen." - "aký?" - "byla jsem ve velikém domě se spoustou lidí a nemohla jsem tě najít." - "pozerala si sa do postele?" - "a jo. nekoukala." 

některé otázky jsem si zapsala okamžik před usnutím. po probuzení jsem je už nemohla přečíst. občas mám podezření, že je to vlastně šifra. 
(szymborska.) jindy nestíhám vnímat význam slov a slyším zvuky z jiných míst, než odkud vycházejí. divadlo na vysoké úrovni. a myšlenkový teleport - to je vynález!

/// tanyny s eliškou, v půl páté se cestou domů střídat o sušený vánoční stromek v náruči a do půl šesté na něj s hihňáním převěšovat ozdoby z celoročního umělého. /// střihoruké večery a noci, na parketách vlasy všech čtyř holek z vily a tří kluků. /// načaté a nedohrané historky pro odvážné lovce duchů od osmi let, blikající rukáv zavěšený u stropu v kuchyni a "nechoďte nahoru dívat se na film, můžeme spolu krásně mlčet." /// vincent. a "chtěla bych být pro něj spíš na spaní než jen na hraní." kouše mě a kope do rukou i když mám ty tepláky. /// "došlo kakao." - "hm, tak to já už příště nebudu smutná, když došlo kakao." /// eliška se balí do krabic, hlásím, že s tím nesouhlasím, zacpávám si uši a křičím la-la-lááá při "koukej, už mám dva šuplíky prázdné." bez závorek. bez šperků. /// dlouhá objetí až na kosti. "víš, že jsem fakt šťastná?" rozzářený obličej a úsměv číslo dvě. /// 


na schodech doznívají boty. dvojí bouchnutí dveří a je ticho. hodila by se nějaká neviditelnost. a ztrácet se v krajinách. samota je první hygienický zákrok. (zhasnu.) když venku mrzne, tak terapeuticky kňučím ve skříni. při astronautalisovi první / druhé klučičí klepání. pak tři lehounké čtyřzvuky nehtů těsně po sobě, vždycky ji poznám. zadržovat dech, skoro i nedýchat. samozřejmě, že mi bude líp. umím být trpělivá, když se hodně snažím. a ve schovávání mám také celkem náskok. nenašli. 

budu mluvit tiše a málo. budu chodit po městě a opakovat si přesně ten okamžik, kdy mi poprvé došlo, jak miluju brno. obrůstat listím, lapat na písku po dechu; odlišovat bolest od všeho, co jí není; hledat nejmenší mezi omyly; pamatovat si, o čem se hovořilo při zhasnuté lampě; a aspoň jedenkrát zakopnout o kámen, zmoknout v nějakém dešti; a ustavičně cosi závažného nevědět. (świrszczknska.)


nápovědy:
anna świrszczknska. jsem ženská
wisława szymborska. okamžik. dvojtečka. tady.

7 komentářů:

  1. při čtení se usmívám, zníš pěkně. takže se nestěhuješ? můžu zase někdy přijet na návštěvu? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1. nestěhuju :-) 2. to přímo musíš :-)

      Vymazat
  2. moc se mi líbí všecka ta malá milá písmenka, moc!

    OdpovědětVymazat
  3. naprosto mě dostalo tvoje psaní a tvoje fotky, úžasné ^^

    OdpovědětVymazat
  4. Cigarety pred spaním sú .. sú proste skvelé.
    A dopĺňajú atmosféru.
    Úžasný blog, štýl písania :3

    OdpovědětVymazat

 

Blogger news

Blogroll

About