ZAČÁTKEM LÉTA



pohlednice z brna: trochu se ochladilo a jemně prší. horký vzduch se jen líně povaluje na hranici závěsů a nechce se mu ven. v noci jsme s b. pily víno na balkóně mého nového doma (stěhování po bambilionté - bydlet tak někde více než rok), čas stál nad svíčkami a ani jedné z nás jako by se nechtělo vylézt z chráněného prostoru mezi dvěma vteřinami. pak ospalé ráno, co se mění do unaveného odpoledne. myslím na l. a vůni sicílie, fíků a rozmarýnových keřů. zůstanou na chvíli viset ve vzduchu, neznámé krajiny za zavřenýma očima - s tváří na kolenou, dlaněmi na podlaze.

každá myšlenka vysílá do oběhu vrh kostkou. čas vždy kráčí vpřed právě tou rychlostí, kterou působí největší bolest. čím blíž jdu k tobě, tím jsi dál. krok a nádech jedna, krok a výdech dva, krok a nádech tři, výdech čtyři, nádech pět, až do desíti a pak znovu od prvního. velké chuchvalce plné strachu a tobě se to nezdá. fish don't think because they know everything.

překračuju své limity. chci se naklánět tak pomalu a plynule, jako bych přesně znala vzdálenost mezi dvěma lidmi, chci mít klíče od vchodových dveří, chci se dívat na východ slunce, chci chodit v 5:39 schodovou, trhat v lužánkách fakešeříky a ráno se jimi překvapovat ve váze v obýváku, chci se rozbít na chodníku cestou od l. a jejího klavíru. chci se hladit, mačkat, objímat, klidně se i poprat. tak si to onašíme, vždyť na konci králičí nory není co překračovat. p.: "nuž, niekedy je najkrajšia cesta ako zachovať lásku - nedotýkať sa jej." 

za chvíli je zase večer. things just happen, what the hell.

0 komentářů:

Okomentovat

 

Blogger news

Blogroll

About